Všechny děti od 3. do 9. třídy pracují od nového roku pouze distančně. Jedni z našich nejmenších, a to žáci druhé třídy, si však musejí neustále zvykat na neustálé změny. Zpočátku jim bylo umožněno pracovat spolu s prvňáčky prezenčně ve škole. Postupně se museli i žáci druhé třídy přizpůsobit on-line výuce. Za pomoci rodičů a paní učitelky všichni pracují zodpovědně a velmi statečně zvládají on-line výuku. V rámci druhé třídy máme reakci na on-line výuku také z pohledů rodičů.
Doba, která nás všechny trápí, je nelehká jak pro rodiče, tak pro pedagogy. Každý z nás na tuto situaci pohlíží různě, avšak já si velice cením práce pedagogů. Myslím si, že příprava na výuku zabere spoustu času a do toho komplikace s moderními technologiemi – internetové připojení, komunikace přes obrazovku monitoru, kde vás sledují nejen žáci, ale i spousta rodinných příslušníků. Kladně hodnotím obsah výuky ve 2. třídě, kdy paní učitelka střídá jednotlivá cvičení, motivuje žáky k činnostem, komunikuje s nimi, podněcuje jejich myšlení, rozvíjí jejich fantazii a vede žáky k samostatnosti. Při distanční výuce si „my“ rodiče můžeme povšimnout, jak jsou naše děti schopné se na práci soustředit, jak samostatně jsou schopné plnit zadané úkoly, jak dostatečně vnímají a naslouchají učiteli. Mnohdy si můžeme povšimnout, že žáci do výuky paní učitelce vstupují a dotazují se: „Na které straně jsme, které cvičení děláme, mně se to seklo apod,“ což všechno výuku paní učitelce komplikuje, a o to těžší je její prezentace. Samozřejmě pro nás rodiče také distanční výuka není jednoduchá. Musíme se případně postarat o další dítě, uvařit oběd a ještě sledovat výuku starších dětí. Musím říct, že své dítě ponechávám pracovat samostatně, ať se na práci opravdu soustředí a nespoléhá se na druhé. Přece ve škole to musí dítě také zvládnout samostatně nebo ne?