Můj nejzajímavější zážitek z Prahy
Tom Tydlačka:
Během školního výletu do Prahy jsem viděl spousty věcí a památek, které byly zajímavé. Mezi ty vůbec nejzajímavější patřil Pražský hrad, Národní technické muzeum a Václavské náměstí. Na Pražském hradě jsem byl poprvé v životě a byl odtamtud hezký výhled na celé hlavní město. Využil jsem také příležitost si natočit Hradní stráž při pochodu, a i během střídání. Také jsem se školou byl v Katedrále sv. Víta, která byla moc hezká i uvnitř. Veliké varhany, barevné vitráže a sochy byly velmi pěkné. V Technickém muzeu jsem viděl historická auta, vlaky a také letadla včetně válečného letounu Supermarine Spitfire nebo Tatry 87. Na Václavském náměstí jsme měli rozchod, tak jsem s ostatními chodil po menších obchodech nebo jsem si fotil sochu sv. Václava. Celou třídenní exkurzi jsem si moc užil a budu na ni vzpomínat ještě dlouho.
Sofča Tran:
Exkurze do Prahy byl velký namáhavý výlet, ale i velmi zábavný, který mi vzal hodně energie. Dozvěděla jsem se spoustu informací o Praze od pana učitele Urdy, který nás prováděl celou Prahou. Chůze pana učitele byla rychlejší než Usaina Bolta na 100 m, a to říkal, že jde pomalu…. Když nám den před výletem říkala paní učitelka Kantorová, ať si namažeme nohy, měli jsme ji brát víc vážně… Ale i přes tu bolest a utrpení jsme to všichni zvládli! Máme spoustu zážitků, fotek a kamarádů. Prahu jsme si celkově moc užili.
P.S.: Pro 8.třídu – Namažte si ty nohy!!!
Nikča Pilušová:
Minulé úterý byl den, kdy naše cesta plná zážitků začala. Ráno jsme se všichni sešli na nádraží a jelikož nebylo nejtepleji – měli jsme naše školní mikiny. Já jsem se v té době už dost těšila, ale to nejen kvůli Praze – taky kvůli cestě. Ve vlaku jsem mohla poslouchat písničky, číst si…a tak dále. Nejeden člověk to měl jako já, to šlo vidět podle toho, kolikrát jsem viděla někoho v tramvaji s knížkou, ale to předbíhám. Po dojezdu do Prahy jsme si dali zavazadla do hotelu a začali jsme chodit po spoustě zajímavých místech. Chození bylo hodně… takové ty chvíle kdy si člověk myslí, že ještě půl kroku a nohy odpadnou. Ovšem to se naštěstí nestalo a všichni to zvládli. Bylo několik zastávek i rozchodů na nákupy či jídlo. Pamatuji si vojáka u Hradu, který nám řekl: 28 hodin směna. Měl to rozhodně těžší než my, a to i když jsme strávili po Praze 12 hodin. Cesta nazpátek vlakem už u mě proběhla téměř celá ve spánku.
