ZŠ a MŠ Hutisko-Solanec

Hutisko 605
756 62 Hutisko - Solanec
571 644 262 - kancelář školy
571 644 047 - ředitelka školy
721 912 331 - vedoucí MŠ
571 644 362 - vedoucí jídelny
607 545 610 - vedoucí jídelny

info@zshutisko.org; jidelna@zshutisko.org

Lyžování se sluníčkem

03.02.2012 17:43

Když v lednu napadl pořádný sníh, žáci 1.,5.,7. a 8. třídy věděli, že pojedou na pětidenní lyžařský kurz. V pondělí 9.1. někteří nemohli dospat a už hodinu před odjezdem autobusů stáli s lyžemi a obrovským batohem u školy. Ty menší prvňáčky doprovodili jejich rodiče, protože by lyžařskou výstroj neunesli.

 

V tvářích budoucích lyžařů bylo vidět radostné očekávání, ale také obava. Zvládnu to?

 

Nemuseli se vůbec bát. Na Bílé, v lyžařské škole Sluníčko, oba autobusy uvítali mladí instruktoři, žáky si rozdělili podle výkonnosti do družstev a mohlo se začít. Prvňáčkům a páťákům se věnovali dopoledne, starší sedmáci a osmáci lyžovali také odpoledne.

 

U všech probíhala skupinová výuka, tzn. všichni z družstva byli seznámeni se zásadami bezpečnosti, každý prošel lyžařskou abecedou , pěkně společně vyjeli na vleku a jeden za druhým pod dohledem instruktorů sjížděli po svahu. Zkušení lyžaři byli první den zklamáni, že nemohli hned na černou -nejobtížnější- sjezdovku, museli počkat na další dny.

 

Největší pokroky v lyžování zaznamenali začínající lyžaři. První dny trávili na lyžařském „trenažeru“, postupně se učili obloučky vlevo a vpravo, zastavit, otočit se na svahu…Byla to úmorná dřina, lyže nechtěly poslouchat, ujížděly nesprávným směrem, u některých se projevovala silná zemská přitažlivost. Ale když se to povedlo, radost byla veliká ! V družstvu vládla sportovní nálada , a dokonce byl čas na básničku. Například Rapeři tvrdili:

 

„ My jsme borci rapeři,

nelyžujem na peří.

My jezdíme na Bílé,

a to pěkně zběsile.“

 

Dny rychle ubíhaly a najednou tu byl páteční závod družstev. Nastala opravdová lyžařská přehlídka.Přijelo mnoho rodičů, kteří povzbuzovali. Nejdříve závodili Sněžní hadi, potom Modří, Tygři, Rapeři, odpoledne Vlci. Každý dostal diplom a sladkost a ti nejrychlejší medaili. Zvítězili všichni, protože se nevzdávali, i když se jim nedařilo.

 

Pěkně to vyjádřili ve své básničce nejmenší Sněžní hadi:

 

„My jsme sněžní hadi,

hory máme rádi.

Lyžujeme každý den,

velký závod vyhrajem!“

 

Nakonec ještě jména těch nejrychlejších. Byli to Ondřej Dorotík z 5. třídy a Martin Dorotík z 8. třídy.

 

Helena Trefilová