ZŠ a MŠ Hutisko-Solanec

Hutisko 605
756 62 Hutisko - Solanec
571 644 262 - kancelář školy
571 644 047 - ředitelka školy
721 912 331 - vedoucí MŠ
571 644 362 - vedoucí jídelny
607 545 610 - vedoucí jídelny

info@zshutisko.org jidelna@zshutisko.org

Exkurze

28.10.2011 21:11

V úterý 25. října jsme museli brzy vstávat. Konkrétně žáci druhého stupně, kteří se přihlásili na exkurzi do Polska, doprovázející učitelé (p.uč. Kantorová, Chumchalová a Chasáková) a samozřejmě pan Skalík, který všechny vezl svým autobusem. Hlavními cíli exkurze bylo muzeum v Osvětimi a solné doly ve Věličce.

Hned ráno jsme byli objednáni v Osvětimi. Žáci byli už ve škole připravováni formou besedy na tuto prohlídku. Na některé věci se ale člověk dost dobře připravit nemůže. Velkým zkvalitněním prohlídky Osvětimi je použití sluchátek pro každého návštěvníka. Průvodce má blízko úst mikrofon a všichni dobře slyší díky přijímači, který mají zavěšený na krku. Naše paní průvodkyně hovořila slovensky, ale všemu jsme rozuměli.

Žáci se postupně dozvěděli všechny hrůzné detaily pracovního a hlavně vyhlazovacího tábora. V jednotlivých blocích si mohli prohlédnout fotografie obětí, obrázky dokládající zvrhlou selekci vězňů, tuny vlasů, kterých byly hlavně vězenkyně zbavovány. Zvláštní  mrazivý pocit nás provázel při pohledu na hromadu lidských protéz, různých kartáčů, kufrů, nádobí, bot a dalších důkazů existence továrny na smrt. Průvodkyně nám vyprávěla o útrapách, ponižování, týrání, bezmoci a nelidských podmínkách vězňů, pro něž byla smrt mnohdy vysvobozením.

Také jsme viděli český pavilón, ve kterém jsme našli jména známých umělců, jejichž život zde skončil.

V nedaleké Březince jsme viděli, jak vypadaly vězeňské dřevěné baráky a v jakých podmínkách tady vězni čekali na smrt.  Úzkostný byl pohled na koleje a prostor, kde končily jednotlivé transporty a hned probíhaly ty hrozné selekce.

Přešli jsme až na konec bývalého tábora, kde jsou zbytky dvou plynových komor, kde masové vraždění probíhalo. Obě budovy byly nacisty před osvobozením tábora v lednu 1945 zničeny.

Občas bylo třeba chlapcům i děvčatům  připomenout, jak se chovat na takových místech.

Ale bylo to pro ně určitě zajímavé a poučné. Oni sami viděli tu spoustu hlavně mladých lidí, kteří na tato místa přijíždějí z různých zemí, aby se seznámili s nedávnou historií a poklonili se památce několika miliónů obětí.

Více jak tříhodinová prohlídka byla dost náročná, a tak si všichni rádi odpočinuli v autobuse při přejezdu do Věličky. Na místě jsme byli před druhou hodinou. Hned jsme se vydali k dolu. I tady byla spousta lidí různých národností a hovořících různými jazyky. Náš průvodce hovořil polsky, ale většinu jsme porozuměli. Prohlídka začala asi pětiminutovým sestupem po dřevěných schodech do hloubky 65 metrů. Postupně jsme se dostali až 136 metrů pod zem. Prošli jsme asi dvaceti komorami a ušli skoro tři kilometry. Jednotlivé komory jsou spojeny dlouhými chodbami. V některých komorách jsou sochy králů, bojovníků, zbrojnošů a také je zde hodně trpaslíků. A všechno je ze soli. Také dlažba a schody. Je zde dokonce velký sál, kde se koncertuje, velká restaurace, obchůdky a nesmím zapomenout na lázně a rehabilitace.

Toto místo bylo už dávno vyhlášeno památkou UNESCO a i na návštěvníky z Hutiska zanechalo velký dojem.